JV - Ďáblova zahrádka III. Kostní strašidla

30. června 2014 v 14:38 | Pragdene |  PŘÍŠERY

KOSTNÍ STRAŠIDLA (Posthumus desideratus, mrtvolník, sorbet cyanosa)

Dosahují namnoze i velikosti člověka, kus masa na sobě nemají, jsou samey hnát a šlách, povahy ješitné a parádivé; rádi se rubáši z hrobů ukradenými zdobí.
Kostní strašidla čas od času znovu se materialisují, hutnost z odpadků mrtvolných, jako masa, šlach i kostí namnoze již od červů ožraných, na sebe přibírajíce, takže viditelni i makatelni jsou.
Největšími nepřáteli mrtvolnímu bývají prý vlkodlaci, kteří jakmile s kostním strašidlem se potkají, naně se oboří a posléze jako nudli vejpůlky překousnou; což jenom schvalovati je, neboť bychom jimi v pravém slova smyslu zamořeni byli pro přílišný mrtvolní smrad, kterýž oni ze sbe vydávají.
Denního času spíce stočeni v některé opuštěné rakvi, nočním šerem se probouzejí a za potravou se ubírají; kteréžto jejich obživování spočívá v tom, že umrdlým lidem, dokud ještě je mrtvola čerstvá, z kostí mork cucají, šlemem, pod nebožtíky jsoucím, zapíjejíce toto ohavné hodování.
Jsouce ke všemu živému zlí a ukrutní, mrtvolníci těžce dají se odehnati, byť i vodou svěcenou proti nim se kropilo. Nejvýše kus nebo hnátu z nich odpadne, z míst, kde těl jejich voda svěcená se dotkla.


Úvod - Předchozí díl - Další díl

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.